Jdi na obsah Jdi na menu
 



obal

Poslední díl série je (myslím za 777 Kč) tu a nám nezbývá než se ohlížet dozadu a hodnotit...
Nelekejte se, toto není recenze HP7. Jednak jsem už dlouho žádnou nepsal, takže jsem poněkud vyšel ze cviku, a jednak je mi naprosto jasné, že je zbytečné sem dávat regulérní recenzi (a darmo vyvoválvat flame typu: "Kdo jsi ty ***, že si dovoluješ recenzovat dílo JKR?!"). Avšak vzhledem k nemalé ceně knihy by měl každý redaktor alespoň něco málo napsat.

Místo objektivní recenze tedy raději popíši svůj prožitek posledního dílu. Bude to ke knize mnohem milosrdnější než první alternativa.

Článek neobsahuje spoilery.

Následkem toho by se však někomu mohlo zdát, že článek je velmi obecný, nekonkrétní a neopírá se o žádné hmatatelné argumenty - jinak to ale bez absolutně žádných spoilerů nejde a dvě verze článku psát odmítám.




Posledních pár dní před vydáním knihy (jakožto i den po něm) jsem strávil v izolaci v přírodě. Bez signálu, bez elektřiny, pitná voda ze studánky, hygiena (a chlazení) v řece (hloubka cca 10 cm, ale v jednom místě jsem to vyhloubil na 20). Ne že bych opustil civilizaci kvůli HP, to byla opravdu jen náhoda; ale velice pozitivní náhoda - vyhnul jsem se tak spoilerům.

Už při cestě domů mě při každém přestupu z nádražních trafik bombardovaly nadpisy článků s HP7 tematikou na titulních stranách novin. Vždy jsem jen otočil hlavu na opačnou stranu a pelášil hledat další vlak - nenechám si přece HP7 zaspoilovat kousek před cílem...

Doma jsem na HP na nějakou dobu zapomněl a věnoval se jiným věcem. Později mě však začala hlodat zvědavost, jaký všelijaký fake se asi objevuje na internetu. Dal jsem se do hledání a našel pár kopií starého dobrého "Sedmého horcruxu" od Melindalei, stejně jako pár faků. Také jsem si přečetl Gabrielovu teorii a pěkně jsem se zasmál. Mávnul jsem nad tím rukou a nechal toho.

Další den jsem si řekl, že bych se měl možná začít zajímat o koupi knihy, na kterou jsem již rok čekal. Předchozí díly jsem si vždy od někoho popučoval, ale nyní jsem řekl, že když je podle JKR HP7 nejlepší, tak by možná stálo za to si ji koupit. Po chvilce hledání jsem si povzdychl: 777 Kč, to jsem čekal. A tak jsem si řekl, že se napřed podívám, jak je zajíc (v pytli) dobrý, než ho koupím. Začal jsem hledat mezi torrenty, našel jeden, který byl v komentářích označován jako zaručeně pravý, stáhnul ho a rozbalil archiv.

Po pár stranách jsem začal pochybovat o pravosti textu. Působil na mě poněkud amatérským dojmem a já začal nabývat přesvědčení, že čtu nadprůměrnou fanfiction. Pustil jsem si tedy záznam z půlnočního čtení (musím pochválit - fungovalo to s mým mplayer mozzila pluginem). Napřed jsem si myslel, že jsem si nějakým nedopatřením pustil nějaký silvestrovský díl Banánových rybiček (sorry, ale JKR mi hrozně připomíná Halinu Pawlowskou + to odpočítávání půlnoci). Záběr na hromady dětí se špičatými klobouky mě však nenechal na pochybách a já se zaposlouchal do čtení JKR. Musím přiznat, že vidět a slyšet JKR číst text, který jsem považoval za fanfiction, byl opravdu podivný zážitek. Ještě byla možnost, že případný faker napsal začátek podle toho, co JKR četla. Mé pochyby však byly rozptýleny porovnáním s fotkami v galerii PH.NETu, průzkumem dalších fór a torrentů a faktem, že později se kvalita textu spíše zlepšila než naopak.

Měl jsem tedy pravý text JKR a věděl jsem to. S tím jsem pokračoval ve čtení. O to hůře na mě působila nezanedbatelná míra stylistické a jazykové neumělosti textu. Bylo to k neuvěření, ale kvalita byla na podobné úrovni, jako text již zmiňované Melindaleo (nemluvě o tom, že některé fanfiction HP7 dokonce lehce překonávají - většinou ale jen v případech, kdy je nějaké srovnávání nevhodné až nemožné). Je sice pravda, že kdyby takto kvalitní text napsal školák, tak bude považován za génia, ale od celosvětově uznávané autorky jsem čekal víc. Člověk by řekl, že se JKR za těch 6 dílů trochu vypíše, ale oproti prvním třem dílům je znát spíše propad. To může být způsobeno buď tím, že JKR měla některé části HP7 napsané ještě před prvním dílem, nebo si prostě zvykla, že její knihy jsou bestsellery bez ohledu na kvalitu.
Musí se však nechat, že jsem zvyklý na knihy, jejichž autoři byli (či ještě stále jsou) skutečnými mistry angličtiny a stylistiky a dovedli s obojím přímo geniálně pracovat. Dalo by se tedy říci, že jsem do jisté míry zhýčkaný lepšími knihami. Avšak pozor! Rozhodně to není tak, že by mi vadil jednodušší jazyk JKR určený dětem. Dá se psát jednoduše a současně krásně. Inu, tohle snad bude první díl HP, kdy Medkův překlad překoná originál.

Já se však rozhodně nenechal odradit, mávnul jsem rukou nad způsobem psaní nezkušené spisovatelky a soustředil se na obsah (teď myslím přímo nejzákladnější popisované scény, vyšší strukturou a příběhem se zabývám v dalším odstavci). Obecně vzato HP7 příliš nevybočuje z vousatých (ale stále pravdivých) kritik, na které se můžete dostat tudy (odkazu v úvodu si nevšímejte, odborné kritiky jsou až pod ním). Nutno dodat, že tyto kritiky se na tuto stránku knih JKR nedívají nijak zvlášť negativně. Obzvláště detaily kouzelnického světa má prý JKR dobře promyšlené.
Já osobně měl při čtení dojem (ale opravdu jen dojem), že sleduji jakousi parodii Star Wars, Mission Impossible a kdoví čeho ještě. Spousta scén, rozhovorů a událostí mi přišla poněkud nepatřičná, křečovitá a nepromyšlená (hlavně v první třetině a pak na konci). Nicméně u dobré poloviny scén jsem se dobře bavil a zarelaxoval si (asi jako když si člověk zajde do kabaretu - ale ne do divadla). I tak je tu však znát propad oproti předešlým šesti dílům. Důvod je nasnadě: JKR zasadila svůj příběh do nového, nepropracovaného prostředí. A taky jí už asi začaly docházet nápady.

Pokračoval jsem ve čtení a začal pomalu odkrývat příběh (nejen lokální pro HP7, ale i globální dokreslující celou sérii). O této stránce tvorby JKR se už bohužel kritiky na výše uvedeném odkazu nevyjadřují tak lichotivě. Ani zde HP7 nevybočuje z řady a nepromyšlenostem na lokální úrovni (v rámci dílu) nyní ještě navíc sekundují ty na globální úrovni (v rámci celé série).
Mě osobně na lokální úrovni vadilo umělé, křečovité a samoúčelné překlenování některých částí dějě. Častokrát se něco stane jen proto, aby se děj dostal do nějakého určitého stavu a mohlo se pak stát zase něco jiného. Podle mě má pisatel v tomto typu tvorby tři možnosti:

  1. "Psát dadaisticky" - tak to dělají školáci (a dadaisté - ti ale trochu jinak). Nashromáždím určité množství inspirace a představivosti a pak sednu a píšu, co mi ruka na papír přinese - řídím se jen tím, aby příběh plynul přirozeně, nikam jej netlačím. Vysoce amatérské, ale někdy může poskytnout lepší výsledky než metoda 2. Nevhodné pro větší projekty.
  2. Dopředu si naplánovat opěrné body - tak učitelé na školách říkají, že se to má dělat. Hrozí však nebezpečí, že pospojování jednotlivých bodů bude (jak jsem výše napsal) křečovité, umělé a samoúčelné (jak se to občas "podaří" JKR).
  3. Kosmogenní přístup: podobné bodu 1, ale místo náhodné inspirace nastupuje systematika a komplexnost. Ve startovním bodě si určím kompletní stav svého světa: kde která postava je, jaké má plány, jaká je její minulost. Pak posunu čas o určitou periodu, rozgeneruji všechny možné stavy, které mohou nastat, a jeden z nich si vyberu. Člověk by ale musel být génius, aby toto dokázal. Tato metoda je naprosto mimo možnosti JKR...
JKR si zvolila druhou možnost a mnohdy, jak odborníci kritizují, příběh tlačí z jednoho bodu osnovy do druhého. Neměl bych nic proti tomu, kdyby to dokázala pěkně zamaskovat, ale to se jí bohužel ne vždy podařilo. Možná by udělala lépe, kdyby jen tak sedla ke stroji a začala do něj bušit, co jí fantazie zrovna přinese.

Na globální úrovni je však situace ještě horší. V mnoha případech stopa z předešlých dílů, která slibovala veliké věci v posledním díle a o které fanoušci tolik let spekulovali, vyústí v naprosto nedůležitou blbost (aůů, to nutkání uvést konkrétní příklady je k nevydržení! - ale já to vydržím).

Je tu však jedna věc, která mě opravdu pobavila. V komentářích jsem se často smál, že při všech těch teoriích a povídkách je pro JKR nemožné vymyslet něco nového. Ve svých článcích jsem se tohoto naopak obával. A jak myslíte, že to dopadlo? HP7 je nakonec jen podmožinou toho nejlepšího, co kdy HP fan komunita vytvořila. Já osobně jsem se také v mnoha věcech trefil, což můj dojem z knihy jen zvyšuje. Doufal jsem však, že JKR mé nápady ještě nějak rozvine, obzvláštní...
Jedinou (důležitou, v rámci maličkostí by se možná našlo pár dalších) vyjímkou jsou Deathly Hallows (kdo to nečetl, tak stejně neví, co to je, takže se snad nedopouštím spoilování). Ty ale bohužel působí tak uměle, že mám pocit, že je tam JKR narvala čistě jenom proto, aby měla v knize i nějaký vlastní nápad (respektive nápad, který nenapadl milion dalších lidí).
Na jedné straně považuji za pozitivní, že komunitní tvorba překonala původní dílo, ale na druhé straně je negativní, že se tak stalo ještě za autorova života a dokonce ještě před dokončením původního díla. Nicméně fakt, že se Harry Potter přesouvá k nám fanouškům a že je teď jakoby "náš", je rozhodně pozitivní. Ještě kdyby si to uvědomili JKR a WB a přestali z nás (vás) tahat peníze...

Začátek konce přišel rychle a nečekaně a od toho okamžiku děj místy až zbrkle ubíhal k vyvrcholení. To (vyvrcholení) z poloviny působilo dobře, z poloviny podivně (ne současně, ale prokládaně). Opět nechci spoilovat, takže to nebudu dále rozvádět. Definitivní konec přichází záhy po vyvrcholení (jakoby se autorce už nechtělo psát dál - ale klidně tam mohla ještě jednu kapitolu přidat) a finální dojem po dočtení knížky už nespraví ani kýčovitý a časově hodně odsazený epilog...


V posledním díle mi chybělo mnoho věcí - JKR klidně mohla přidat dalších 200-300 stránek a vůbec by to nevadilo. Celý rok jsem očekával velice rozsáhlý a velice kvalitní superdíl, ale dočkal jsem se jen lehce podprůmerného dílu, který oproti svým starším bratrům vypadá jak chudý příbuzný, který vrhá špatné světlo na celou rodinu, ale kterého (k velké nelibosti všech) nejde odlifrovat. Kdyby vyšel jako fanfiction, měl by čestné místo vedle "Sedmého horcruxu" a dalších. Kdyby vyšel v této podobě před rokem, dalo by se diskutovat. Ale teď, po tolika letech čekání, po tom všem humbuku?

A jak se tedy po dočtení HP7 dívám na částku 777 Kč? Paní Rowlingová, váš zajíc je podvyživený, nějak nemocný a kožíšek mu plesniví. Kdyby byl ještě naživu, mohla jste jej dát k veterináři. Ale teď, když jste jej zabila a přinesla na trh, je už pozdě. Ne paní Rowlingová, vašeho zajíce v pytli si nekoupím, nedpořím prodej takovýchto zajíců ani librou, ani eurem, ani dolarem, ani korunou. Je mi to líto a nezlobte se, že jsem z toho zajíce už ochutnal.

Tento článek možná na někoho působí, jako bych HP7 jen kritizoval a odrazoval vás od jeho četby. Opak je pravdou. Pokud jste četli HP1-6, tak si HP7 přečíst prostě musíte! Jenom si od toho moc neslibujte. Protože kdo moc nečeká, nebude zklamám. Já tuhle chybu udělal (i když jsem od počátku tušil, že to dopadne takhle). Tak prosím nekopírujte můj omyl...

Původně jsem měl v plánu ještě dokončit svou sérii článků "O kouzelnících a mudlech", ale vzhledem k okolnostem se na to už asi vyprdnu a tohle je tím pádem můj poslední článek o HP.


Dovětek:
Film skončil a začaly titulky. Ginny ztlumila hlasitost a rozpačitě řekla: "Tak co na to říkáš?"
"Co na to říkám?" nevěřícně zakvílel Harry. "Tohle je ještě větší sračka než ty nemožný knížky! To tam museli nechat i naše pravý jména, když všechno ostatní zkomolili? Teď budeme všem pro smích! A ten debilní Radcliffe... darmo mluvit!"
"Ale no tak, už ses mu přece pomstil. Spletl jsi ho kouzlem tak, že se vysvléknul uprostřed náměstí a pokusil se vypíchnout oko projíždějícímu policejnímu koni."

***
Koncem 20. stol. se ICW rozhodlo odtajnit svou existenci. Prvním krokem mělo být zveřejnění 2. války s Voldemortem zábavnou formou pomocí knížek a případně filmů. Již v této fázi projekt zkrachoval a byl odložen na neurčito...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář